List Headline Image
Updated by Lucie Aubrechtová on Mar 09, 2013
 REPORT
5 items   1 followers   0 votes   152 views

Imunologie - 3. ročník

Seznam povinné a doporučené literatury pro Všeobecné lékařství 2. LF UK

*Hořejší, V. : Základy imunologie

Autoři v knize podávají základní přehled o složkách a funkcích imunitního systému, a to hlavně s důrazem na objasnění molekulární podstaty imunitních dějů.

+Murphy, K. : Janeway’s immunobiology, 7th ed.

Janeway's Immunobiology, Seventh Edition is an introductory text for use in immunology courses for undergraduates, graduate students and medical students. It guides the reader through the immune system in all its aspects - from the first engagement of innate immunity to the generation of the adaptive immune response and its clinical consequences. The Seventh Edition has been comprehensively updated throughout, and includes new information on topics such as NK cells, Toll-like receptors, AID, viral evasins, mucosal immunity, and celiac disease, to name a few. Each copy of the book includes a revised CD-ROM, Immunobiology Interactive, which contains animations and videos with voiceover narration, as well as the figures from the text for presentation purposes. Janeway's Immunobiology continues to set the standard for currency and authority with its clear writing style and organization, full-color art program, scientific accuracy and consistent viewpoint - that of the host's interaction with an environment containing many species of potentially harmful microorganisms.

+Krejsek, J. : Klinická imunologie

Kniha shrnuje na zhruba 850 stranách ve 40 kapitolách v celé šíři poznatky základní a klinické imunologie. Důraz je kalden na objasnění hlavnívh principů fungování imunitního systému ve zdraví i nemoci. Vychází se přitom z nejnovějších poznatků genetiky, molekulové buněčné biologie a fyziologie. Imunitní systém je charakterizován jako informační soustava, ve které je komunikace zajištěna prostřednictvím cytokinů a membránových interakcí. Fungování imunitního systému je podáno v kontextu funkcí dalších tělních soustav, zvláště systému neuroendokrinních regulací.
Značná pozornost je věnována buněčnému substrátu imunitní odpovědi. Následuje vzevrubný popis všech mechanismů přirozené i adaptivní imunity. Jsou podány zvláštnosti fungování imunitní soustavy v nejdůležitějších orgánech, např. játrech, oku, kůži či sliznici. Rozsáhlá partie je věnována vztahu mezi imunitní soustavou a infekčními agens. Zdůrazněna je nezbytnost mikrobních podnětů pro optimální ontogenetický vývoj imunitního systému. Podrobně jsou řešeny důvody narušení imunologické tolerance jako příčiny rozvoje autoimunitní imunopatologické tolerance jako příčiny rozvoje autoimunitní imunopatologické reaktivity. Je podán přehled o imunopatogenezi vybraných autoimunitních imunopatologických chorob, jejich diagnostice a terapii. Samotná kapitola je věnována atopii a nemocem zprostředkovaným protilátkámi IgE. Obdobně jsou podány informace o primárních a sekundárních imunodeficiencích včetně infekce HIV a AIDS. Je pojednáno o terapeutických modulacích imunitního systému jak ve smyslu imunopotenciace, tak ve smyslu imunosuprese. Závěrečná kapitola je věnována laboratorním vyšetřovacím postupům v klinické imunologii a alergologii.
Charakteristickým rysem knihy je provázanost jednotlivých oddílů. K zdůraznění vzájemných souvislostí a ke zdůrznění klíčových poznatků využívají autoři několika set originálních barevných schémat a přehledových tabulek, které jsou doplněny o stručné popisy. Bohatá obrazová dokumentace tak vlastně v knize vytváří další úroveň informací.
Autoři při tvorbě knihy vyšli ze svých dlouholetých klinických, pedagogických a vědeckých zkušeností. Kniha bude využívána v pregraduální výuce studentů lékařských fakult, studentů farmacie, přírodních věd a jiných biomedicínských oborů. Rozsah poznatků vysoce překračuje potřeby prgraduálního studia a předurčuje knihu jako základní studijní pomůcku pro postgraduální studenty na LF UK a ostatních fakultách. Kniha bude nepochybně přínosem pro lékaře všech medicínských oborů. Imunologické poznatky budou již v blízké budoucnosti ovlivňovat diagnostiku a terapii prakticky ve všech odvětvích medicíny.

+Bartůňková, J. : Vyšetřovací metody v imunologii

V úvodu knihy je zrekapitulována základní informace o funkci imunitního systému a jeho poruchách. Druhá část obsahuje základní popis laboratorních metod používaných v diagnostice imunopatologických stavů, jejich principů, úskalí, včetně ekonomických aspektů. Třetí část je zaměřena na stanovení parametrů buněčné i humorální imunity, indikace, možnosti metodického výběru stanovení, výhody a nevýhody jednotlivých druhů metodik ke stanovení určitého parametru, indikace k vyšetření i interpretace patologických výsledků. Stručně je zmíněna i laboratorní problematika transplantační a protinádorové imunity. Poslední část je zaměřena okruhově na soubor doporučených vyšetření při podezření na jednotlivé imunopatologické stavy (alergie, autoimunita, imunodeficience).

+Bartůňková, J. :Imunodeficience

Imunodeficience jsou stavy charakterizované zejména zvýšenou náchylností k infekcím. Primární imunodeficity jsou obvykle vrozenou poruchou genu(ů) kódujících některé proteiny důležité pro funkci imunitního systému, sekundární imunodeficity jsou získané v průběhu života jedince a jsou důsledkem působení vnějších nebo vnitřních faktorů. Primární imunodeficity jsou poměrně vzácné, jejich studium však přispívá k obecnému pochopení funkce jednotlivých složek imunity. Sekundární poruchy imunity jsou velmi časté a jejich incidence stoupá a svojí četností představují závažný medicínský problém.
Kniha je zaměřena na oba aspekty imunodeficiencí a shrnuje nejnovější poznatky z literatury i vlastní zkušenosti autorky v oblasti diagnostiky a léčby těchto stavů.
Druhé vydání zahrnuje podstatné novinky, které se objevily od prvního vydání: Novinky se týkají především problematiky primárních imunodeficiencí. Z klinického hlediska se jedná, tak jako v případě většiny primárních imunodeficiencí, o raritní případy, se kterými se i specialista-imunolog setká za život jen ojediněle. Aby nevznikla disproporce mezi oblastí primárních imunodeficiencí – z klinického hlediska více okrajovou – a sekundárních imunodeficiencí (velmi početnou skupinou pacientů), novinky jsou soustředěny především do rozsáhlé tabulky č. 7. V oblasti sekundárních imunodeficiencí nedošlo k zásadním ani převratným změnám – kapitoly jsou doplněny o novější citace k uvedené problematice a některé drobné inovace.